Moje první láska 1.díl

30. října 2014 v 18:10 | Anabet |  Postavy vymyšlené autorkou
"Kuroto! Vstávej, musíš do školy." křikne po mě máma z kuchyně.
"Vždyť už vstávám!" křiknu po ní mrzutě.
"Musím do práce, snídani máš na stole, tak se měj."
"Jasně." křiknu po ní. Dneska vážně nemám dobrou náladu. Snažím se vysoukat z postele, ale moc mi to nejde. Po asi deseti minutách, se mi konečně podaří vysoukat z postele. Ustelu si postel a mířím do koupelny. Po cestě se podívám na hodiny. "Vždyť je teprv šest hodin a škola mi začíná v osm, tak proč mě sakra budí tak brzo." špitnu si uraženě pro sebe. V koupelně se vysleču a vlezu si do sprchy. Studená sprcha mě ráno, vždy efektivně probere. Ještě si umyji vlasy a konečně vylezu z vany. Nahý jenom s ručníkem kolem pasu se vydám do pokoje, kde se převléknu do školní uniformy. "Ach jo, jak já tu uniformu nesnáším." povzdechni si nahlas. Ne že bych v ní vypadal nějak strašně nebo něco takového, přece jenom jsem ve škole mezi holkama velmi oblíbený, kdybych chtěl klidně bych si mohl jednu vybrat a hned mám holku. No jo kdybych chtěl, ale problém je v tom, že prostě nechci, ani já sám nevím proč. No to je jedno nač si tím tížit hlavu. Vezmu ručník vysuším si své černé mírně vlnité vlasy, popadnu svou černou tašku a mířím do kuchyně, kde popadnu snídani a místo abych jí snědl ju dám do tašky a vydám se do opuštěného parku. Když jsem dostatečně hluboko, kleknu si před jeden keř a potichu, ale přesto slyšitelně zavolám: "Čiči, no tak vylezte čiči." po chvilce spoza keře vyleze jedna velká černá kočka u které se tisknou tři malá šedivá koťátka s černýma očkama po mamince. Vytáhnu tašku se snídaní a dám vedle nich do jedné z misek, které jsem donesl. Do druhé naleji čerstvé mléko, které jsem po celtě sem koupil. Spokojeně se usměji, když vidím, že jim všem chutná. Opatrně je pohladím po jejich heboučké, lesknoucí se srsti a opatrně se zvednu, abych je nevyrušil a odcházím z parku. Když vyjdu z parku podívám se na mobilu kolik je hoodin. Za pět štvrt na osm. No sice je docela brzy, ale i tak se vydám do školy.


Pomalým krokem vejdu do třídy. Jediný kdo je ve třídě je Ayzava Kirito. Docela pohledný starší kluk a-. Zarazím se o čem to sakra přemýšlím, dám si v duchu pár facek.
"Ahoj Kuroto."
"A-ahoj Kirito." řeknu a raději si jdu sednout na své místo, avšak ucítím na zádech starostlivý pohled Kirita.
"Jsi v pořádku?"
"Jo."
"Nejsi nachlazený Kuroto?"
"Hm... ne, proč?"
"Protože se docela potíš." Až teď si všimnu drobných krůpejí zmáčející mou tvář ba ne jenom tvář, cítím, že se potím po celém těle.
"Ne jsem v pořádku, jenom je tady docela horko." řeknu a trochu se pousměji, aby to vypadalo alespoň trochu věruhodně.
"Tak proč se třeseš?" povytáhne Kirito obočí. Sakra!!! Jsem v pasti.
"Víš co nic mi není a tečka a teď pokud dovolíš se musím učit." řeknu a otevřu učebnici čehosi.
"Kuroto, ale teď není Chemie, ale je Občanka."
"Vždyť já vím!!"
"Tak proč se učíš z učebnice Chemie?"
"Huh?" podívám se na titulek učebnice. Zábavná chemie pro třetí ročníky středních škol.
"No tak jsem se spletl no." schovám učebnici zpátky do tašky a vytáhnu jinou.
"Kuroto?"
"Co se stalo tentokrát?" zeptám se kapku podrážděně. Jeho pohled sjede k mojí učebnici. Učebnice Matematiky. No skvělý, řeknu si pro sebe. Hodím ji zpátky do tašky a tentokrát si prohlédnu všechny titulky, abych alespoň vytáhl tu správnou. Když ji konečně najdu začnu se učit a s Kiritem spolu už nemluvíme věnujeme se každý své činosti.


Už se blíží konec poslední hodiny, výkladu pana profesora už nevěnuji ani trochu pozornosti. Cítím se zesláble, ani nevím co už píšu za pounámky do notýsku. Začínám vidět trochu rozmazaně, úlekem zatřepu hlavou. Sice vidím už normálně, ale za to jsem už přestal vnímat úpnlě...

S mého podvědomí mě až probere zazvonění zvonku. Konec hodiny.
"Nezapomeňte si zbalit všechny potřebné věci na zítřejší sbližovací kurz." ukončí hodinu pan Namikaze a odchází ze třídy. Pomalu si balím věci ze stolu, než mám hotovo všichni jsou už pryč.
S povzdechnutím se vydám do šatny. Dneska se vážně necítím moc dobře, že bych byl nemocný? Ne, to není možné. Proč?
  1. Stravuji se zdravě.
  2. Dodržuji hygienu.
  3. Chodím správně oblečen.

"Ach jo!!!! To už by stačilo!! Jinak mi z toho přemýšlení praskne hlava!!" Huh??!! Sakra, zakřičel jsem to nahlas, ale nikdo tady není tak by to mělo být v pořádku. No raději už půjdu než tady ještě zkolabuju. Najednou zavrávorám. Co se to sakra-. Tak to jsem asi zakřikl. Tma. Poslední co zaznamenám jsou něčí ruce jak mě chytají. Ale čí?
"Kuroto!!!"

Hm? Někdo mě volá, ale kdo? Ten hlas jsem už někde slyšel, ale kde? Proč si jenom nemůžu vzpomenout...






Bonďáček je Kirito a Černovlasek je Kuroto
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jsi holka nebo kluk? ^^

kluk
holka

Komentáře

1 Kameko Kameko | 31. října 2014 v 19:02 | Reagovat

Úžasný nápad a úžasně napsané Anabet ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama