Love story 8/8

31. října 2014 v 16:41 | Anabet/ Mincy-chan |  Postavy vymyšlené autorkou
Talže tady máme poslední díl. Doufám, že se bude líbit a prosím o komentáře Usmívající se

8.díl
Kamisawa Ayame:
Cítil jsem jeho vůni a dotek. Ležel vedle mě! Pomalu otevřu oči, a když ho vidím před sebou, přehodím přes něj ruku a přitáhnu víc k sobě.
"Dobrou noc." pošetám i když nečekám odpověď, která se mi ale donese.
"Dobrou noc, Ayame." pošeptal. Dám mu pusu do vlasů.

Druhý den jsem po snídani šel s Yukim ven, na nedalekém hrišti byla nějaká akce, snad oslava svátku nebo co. Byli tam stánky, kolotoče, hry, prostě něco jako pouť s hodně lidmi.
Byl jsem celkem vyčerpaný, nebyl jsem zvyklý tolik chodit a anavíc s dítětem jako je Yuki. no... tohle by se neměl dozvědět. Ne, že by byl dítě, ale chová se tak, proto je tak roztomilý, zvlášť, když nafoukne svoje tváře. Objednám nám pití, ale Yukiho zajímá víc něco jiného.
"Hned se vrátím, počkej tu na mě, ano?" usmál se a zmizel v davu. Vrátil se po pěti minutách s plyšovým medvídkem, jenž držel červené srdce s nápisem I love you.
"Tos vyhrabal kde?" zeptám se a pozvednu obočí.
"Nevyhrabal, ale vytřílel, strefil jsem dvě papírové růže z pěti a dostal jsem tohoto méďu a... chci ti ho dát." natáhl ruce, abych si ho vzal.
"Mně? Proč si ho nenecháš?"
"Protože já nemám narozeniny." zůstal jsem na něj koukat. "Neříkej mi, že jsi zapomněl na svoje narozeniny!" sedl si naproti mně.
"Nikdy jsem je neslavil, takže... ani nevím, jak vypadá taková oslava a co všechno se na ní dělá." podrbal jsem se za hlavou. Pak mě zaskočila jedna otázka, na kterou jsem se musel zeptat. "Jak vlastně víš, že mám narozeniny?" Yuki zčervenal.
"Viděl jsem datum ve tvé žákovské."
"Kde jsi vzal moji žákovskou?"
"Sedím přece před tebou."
"Proč jsi ji otevíral?"
"Není těch otázek trochu moc?" podivil se a trochu mě probodával pohledem. Usmál jsem se a vzal si od něj plyšového méďu. "Zajímaly mě věci o tobě." řekl po chvíli.
"Stalkere." zasmál jsem se, čímž jsem ho dostatečně vytočil, ale po chvíli se začal smát spolu se mnou. Celý den jsme si tam užili, až jsme při západu slunce došli domů. Paní Hachiro nás přivítala, udělala nám večeři a pak jsme já a Yuki odešli do pokoje, kde jsem se já rozvalil na postel.
"Dnes jsme si to opravdu užil. Asi vím, co jsou to narozeniny." usmál jsem se a Yuki si na mě sedl obkročmo.
"Ayame... em..." začal, vypadal dost nejistě a stálo ho to dost odvahy. "Ne-nechtěl by ses se mnou... vyspat?"
"Eeeeeeeeeeeeeh?!" zakřičel jsem a posadil se. "Yuki, víš... ne, že bych nechtěl, což neznamená, že jsem čekal jen na tohle! Ale... jsi si jistý?" zeptal jsem se ho a on přikývl. Chytl jsem ho jednou rukou za tvář a políbil, hned na to jsem sjel na jeho krk, kde jsem mu zkousnul jeho kůži až trochu sykl.
"Promiň." usmál jsem se.
"To nic, ani to nebolelo, to jsou jen reflexi." usmál se pro změnu zase on a políbil mě. "Ber to jako narozeninový dárek." pošeptal mi do rtů a já pokračoval.
Ta noc byla plná vášně, lásky a jen nás dvou a našich vzdychů a stenů. Kdo by si pomyslel, že sex je tak vyčerpávající a zároveň úžasný? Pohladím naposledy Yukiho po vlasech a společně usneme.

Hachiro Yuki:
Ráno se probudím naprosto vyčerpaně. Ohlédnu se vedle sebe. Ayame ještě spí, řeknu si a v tom mě něco napadne. Nejdřív se vydám do sprchy, protože jsem ještě docela pořádně spocený po včerejší noci. Rychle se obléknu a jsu do kuchyně. Rychle vyhrabu z lednice potřebné suroviny a dám se do svého díla. Asi za půl hodinky mám všechno nachystané. Hm. Kam jsem asi dal ten tác? Zeptám se sám sebe a dál prohrabuji obsah skříněk v kuchyni. Konečně najdu to, co jsem hledal. Velký stříbrný tác. Položím ho na stůl a na něj naskládám všechno co jsem vykutil: 1) Smažená vajíčka se slaninou.
2) Vajíčková omeleta.
3) Chleba s máslem a rajčaty.
4) Lívance s marmeládou.
Samozřejmě jsem k tomu vše uvařil čaj a ještě jsem k tomu přidal sklenici limonády. Opatrně tác vezmu a nesu ho do našeho pokoje. Když dojdu do pokoje Ayame se zrovna vzbudí.
"Ah, už jsi vzhůru?" zeptám se a sladce se na něj usměji. Po té mu položím tác do postele.
"Co to je?"
"Snídaně do postele. Tak co by sis dal jako první?" řeknu a ukazuji při tom n a všechno to jídlo. No musím se pochválit snídaně jako pro krále, snad se to Ayamemu líbí.

Kamisawa Ayame:
Nebyl jsem schopný slova. Yuki udělal pro mě snídani, jenom pro mě! Spustily se mi slzy.
"Amí? Co se děje? Nechceš to?" zeptal se ustaraně. Vzápětí jsem ho obejmul.
"Jsem jenom šťastný..." nakonec se políbíme a já se pustím do jídla.
"Mám nápad." řekl a vzal mi hůlky z ruky. "Řekni Á!" a začal mě krmit, jako malé dítě, ale tvářil se u toho tak šťastně, tak jsem byl také šťastný.
Když mě dokrmil, vstal jsem a převlékl se. Yuki šel odnést nádobí. Najednou mě přepadly mdloby a začalo se mi špatně dýchat, nakonec jsem podlehl.
Probudil jsem se v nemocnici, kde na mé posteli ležel Yuki. Cítil jsem se, jak po mrtvici.
"Yu-" vydal jsem ze sebe, ale měl jsem namožené hlasivky. Pohl jsem tedy alespoň rukou, kterou mi držel. Zaznamenal pohyb a probudil se.
"Ayame! Měl jsem strach!" objal mě.
"Bo-lí..." řekl jsem trochu normálněji a Yuki mě hned pustil.
"Promiň, jen jsem... se o tebe bál. Proč jsi mi neřekl, že jsi alergický na rajčata?" trochu se zamračil, snad jakoby to byla moje chyba.
"Nevěděl jsem to." odkašlal jsem si a posadil se. "Mám ucpaný noc."
"Jo, a taky jsi omdlel, celý jsi natekl, nemohl jsi dýchat, udělala se ti vyrážka a strašně jsi u toho trpěl. A já taky." nafoukl tváře. Usmál jsem se a dal mu pusu na tvář.
"Nebuď hned tak nabručenej." i po těchto slovech stále dělá uraženého.
"Víš... když jsem tě našel ležet na zemi... myslel jsem si..." čekal jsem, až to dopoví, ale díval se na mě s červenou tváří a ne a ne něco říct.
"Myslel sis...?" řekl jsem.
"M-myslel jsem si, že... ses v noci... příliš vyčerpal..." hned se začne smát.
"Zní to, jako kdybych byl na palivo!" řeknu naštvaně, ale Yuki se směje dál.


Hachiro Yuki:
Nemůžu se přestat smát. Když se Ayame naštval jeho obličej byl k nezaplacení, natož pohled na něj.
"Měl jsi se vidět Ayame. Vypadal jsi..." ani to nedokáži říct při tom smíchu. Najednou se ve dveří objeví doktor.
"Jsem rád, že je vám do smíchu, ale musím vás vyrušit, potřebuji Ayameho zkontrolovat." řekne s milým úsměvem. Jen pokynu hlavou a ustoupím od postele. Když ho začne kontrolovat a zároveň osahávat, jsem plný vzteku. Připadá mi jako by se tak dotýkal schválně. Rychle vyběhnu ze dveří. Když jsem venku někde mezi stromy u nemocnice, tak se konečně zastavím. Snažím se pomalu uklidnit. Kdybych tam stál ještě chvilku, tak bych se neudržel a jednu tomu doktorovi vrazil.
"Asi jsem vypadal jako hlupák, když jsem jen tak utekl." řeknu si pro sebe.
"Čau Yuki, dlouho jsme se neviděli." ozve se za mnou, mě tolik povědomí hlas.
"Ni-san?" otočím se s otázkou v očích.
"A koho jiného so čekal?" zeptá se mě a rpztáhne pro mě náruč. Neváhám a hned se mu ovinu kolem krku a dám mu pusu na tvář. Bohužel si nevšimnu Ayameho jak nás pozoruje z okna pokoje.
"Jak se máš Yuki-chan?"
"Ale jo teď se mám zrovna dobře, co ty? Kde si byl celou dobu?" zeptám se ho a on mi začne vypravovat svůj příběh. Můj bratr se jmenuje Luka Hachiro, je mu 22 let. Když jsem byl malý odjel studovat do ciziny a od té doby jsem ho neviděl. Má blond vlasy a černé oči jako já. Když konečně dokončí svůj příběh tak mu na oplátku povím ten svůj. Když se dozví, že jsem na kluky vůbec mu to nevadí a neopovrhuje mnou, za což jsem mu velmi vděčný.
"Asi ho opravdu miluješ co?"
"Jasně, že jo. Proč?" zeptám se ho.
"No jen tak, že tady o něm už asi deset minut mluvíš." řekne a zasměje se. Já v tu chvíli zčervenám tak, že by ani rajče nemělo šanci.
"V-vá-vážně? Ah ani jsem si nevšiml."
"To nevadí, jsem rád že jsi šťastný." řekne a mile se na mě usměje.
"Máš chvilku času?"
"Jo, ale za chvilku musím ještě do banky si něco zařídit."
"Tak dobrá. Pojď představím ti Ayameho."

"Čau Ayame chtěl jsem ti představit Luku."
"Ahoj jsem Luka."
"Hm, Ayame." řekne Ayame nezvykle nevrle, až se tomu divím.
"Promiň Yuki-chan, ale už musím jít." řekne omluvně a líbne mě na tvář.
"Jo v pohodě."
"Čau Ayame, tak někdy příště."
"Hm." je jediné co z Ayameho vypadne. Když za Lukou zavírám dveře omluvně na něj šeptnu "Promiň Luko, takhle se normálně nechová."
"To nevadí, někdy vás přijdu navštívit. Tak pa."
"Čau." Jenom co zavřu dveře tak se na Ayameho otočím a zpustím své kázání. "Proč si byl k němu tak protivný? Co jsem ti udělal? Já... vůbec nechápu co to s tebou je, ještě před půl hodinkou jsme se spolu smáli a teď tohle. Amí... co se stalo.?"

Kamisawa Ayame:
"Nic, co by se mělo stát?" odseknu a zvednu se z postele. Musím se chytit za hrudník, protože se mi ještě pořád dýchá trochu obtížně a správně bych měl ležet, ale nechci s ním být v jedné místnosti, protože si začínám uvědomovat, že žárlím na jeho bratra.
"Amí, zůstaň ležet, ještě se ti něco-"
"Přestaň dělat, že ti na mě záleží! Nepotřebuju tě, chápeš?! Jdi si za svým btatříčkem!" rozkřiknu se na něj a odcházím z pokoje, když mě Yuki zastaví.
"Nevím, jaký máš problém, ale okamžitě se přestaň takto chovat! Je to můj bratr! Mězi ním a mnou je vztah, ale jenom bratrský, nic víc, nic míň! Miluju jenom tebe! Slyšíš mě ty tvrdohlavej rudovlásku?! Tebe!" oplatil mi křik a ztěžka dýchal. Byl jsem hodně překvapenej. Nikdy by nedokázal tohle říct ani normálně, protože byl vždycky tak plachý a stydlivý. "O-omlouvám se, Amí." sklopil hlavu a a zčervenal. Nevěděl jsem, co říct, tak jsem k němu přišel a objal ho.
"Já se omlouvám." řekl jsem po chvíli. Yuki se ke mně přimáčkl, jakobych měl někam odejít.
"Jen chci, abys věděl, že ty jsi pro mě jediný na světě, koho skutečně miluju." řekl a zvedl hlavu pro polibek. Chytl jsem ho za tvář a dal mu, oč si žádal - vášnivý a dlouhý polibek.
I když jsem si uvědomil, že bych neměl žárlit na jeho bratra, protože mezi nimi určitě nic nebude, než jen bratrská láska, i přesto mám tento pocit hluboko v sobě a nemám jeho bratra moc rád, ale snažím se s ním vycházet.
I když mě neustále vytáčel jen tím, že přišel k Yukimu a řekl mu dobré ráno, snažil jsem se mu nevrazit. Uklidnil mě vždy úsměv mého bělovláska. Od doby, co jsem se k nim nastěhoval, jsem nikdy necítil to, co jsem cítil se svou "matkou". Se svými rodiči si občas volám nebo píšu přes internet, ale nijak moc se s nimi nevídám. Mám rád svůj nový život - milující máma, vtipkařský švagr a ten nejlepší kluk na světě! Víc jsem si nemusel přát!

Poznámka autorky Mincy-chan: Takovej konec.... no tvl, co mě to napadlo?! :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jsi holka nebo kluk? ^^

kluk
holka

Komentáře

1 Kameko Kameko | 31. října 2014 v 18:59 | Reagovat

To je tak roztomilé!!!!!!!!!!!!!!! ^^

2 Anabet Anabet | E-mail | Web | 31. října 2014 v 19:50 | Reagovat

děkujeme  ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama