Love story 7/8

31. října 2014 v 16:39 | Anabet/ Mincy-chan |  Postavy vymyšlené autorkou
7.díl
Kamisawa Ayame:
Vzbudí mě Yuki, vypadá nějak starostlivě.
"Amí, vstávej!" A...mí...? zašklebím se nad mou novou přezdívkou.
"Yuki...? Co se děje?" řeknu rozespale, zívnu a protáhnu se.
"Něco se děje s tvou matkou!" I kdyby šla na severní pól a roztrhlai ji lední medvědi, tak je mi to šumák. Nebyl jsem vůbec zvědavý, co se s ní děje, takže jsem se líně zvedl a dobelhal se do kuchyně, kde mě překvapila Yukiho máma.
"Dobré ráno, prý se něco děje." protřu si oči.
"Ahoj... víš, je tu něco, co bys měl vědět. Yuki, nech nás prosím tě osamotě." řekne vážně, tak si přisednu k ní ke stolu.
"Ale-"
"Prostě jdi do pokoje!" křikne až neobvykle. Yuki si naštaně odkáčel do pokoje. "Asi jsem na něj byla přísná. Vždycky, když někdo aspoň trochu zakřičel, hned začal brečet a to mu zůstalo dodnes." povzdechla si a trochu zalitovala.
"Tak co se s ní děje, že je to tak naléhavé?"
"Policie za mnou přišla, že ji zatkli."
"Vážně?" řekl jsem nezajímavě a trochu pozvedl obočí.
"Ano. Zatkli ji za krádež dítěte." podívala se na mě lítostně.
"Víte, jsem rád, že mi to sdělujete, ale vůbec mě to nijak nezajímá. Nikdy mě nezajímala."opřel jsem se znuděně o židli.
"Ale to bylo před šestnácti lety."
"Cože? Proč ji zatkli až teď?" podivil jsem se a vůbec mi to nedošlo.
"To snad..." řekl Yuki, jenž stál za rohem s očima plnými slz.
"Yuki, řekla jsem ti, ať jdeš pryč." řekla jeho máma klidne.
"Počkat, co se děje?" nechápal jsem. Oba se chovali divně. Jeho máma se na mě otočila.
"Zatkli ji až teď, protože to až teď zjistili." na chvíli se odmlčela. "Ty jsi to dítě, Ayame."
Uvnitř mě se míchaly pocity radosti, smutku, zmatení a bolesti.
"Chcete říct... že ona..." koktal jsem.
"...Není tvoje pravá matka." doplnila mě a trochu se usmála. Yuki si přisedl k nám a objal mě kolem ramen. Taky jsem se pousmál, ulevilo se mi. "Takže nám už nic nebrání." usměju se, kdežto Yukiho máma udělá opak.
"Neřekla bych."
"Co? Proč mami?" zeptá se Yuki.
"Protože se našli tví praví rodiče a chtějí tě vzít do jejich bydliště, do Ameriky." měl jsem divný pocit. Pocit milionu kopí zaraženém v srdci.
"To přece nedopustíš?!" vyjel po ní Yuki.
"Jsou to jeho rodiče, mají na to právo. A já, jen jako matka jeho kamaráda, nic nezmůžu. Je mi to líto. Přijedou zítra, jsou tady, v Tokyu." seděl jsem tam a přemýšlel, jak bych žil v Americe. Bez Yukiho? A co škola? Navíc, moje angličtina není tak skvělá. Co budu dělat?


Hachiro Yuki:
Do očí se mi draly slzy smutku, nechci Ayameho ztratit. Nikdy.
"Ayame." řekl jsem smutně a podíval se na Ayameho se slzami v očích.
"Yuki." řekl Ayame. Postavil se a obejmul mě. Máma to nemohla vydržet a se slzami v očích odešla někam pryč z domu.
"Ayame, já se tě nechci vzdát." začal jsem plakat.
"Neboj se nějak se to vyřeší." konejší mě Ayame.
"Opustíš mě?" zeptám se nejistě.
"Samozřejmě, že ne." řekne mi rozhodně Ayame a usměje se na mě.
"Slibuješ?"
"Slibuji, že tě nikdy neopustím." řekl Ayame a na slovo NIKDY kladl velký důraz, což mě o něco více přesvědčilo.
"Ale, co když mi tě vezmou." vzlyknu. Jen z té představy se mi začnou podlamovat kolena, ale Ayame si toho včas všimne a zachytí mě.
"Nevezmou."
"Bojím se."
"Nemáš čeho Yuki, jsem tady s tebou a navždy s tebou zůstanu." řekne pevně Ayame a vezme mě do náruče, protože se nedokáži udržet na nohou. Jde se mnou k nám do pokoje a položí mě na postel. Potom si za mnou zezadu lehne a obejme mě. Začínám pomalu usínat vyčerpáním, jak jsem plakal.
"Miluji tě, Ayame."
"Já tebe taky Yuki a nikdy se tě nevzdám." Když mi tohle řekl, byl jsem rád. Protože když jsem byl u Ayameho, cítil jsem se naprosto v bezpečí.
"Děkuji Ayame." řeknu a ze zavřených očí mi začnou téct proudy slz. Po chvilce jsem konečně usl. Byl jsem rád, že je Ayame u mě.

Sen:
Spatřím Ayameho. Chci za ním běžet, ale najednou se vedle něj objeví čísi postava a vede ho pryč.
"Ne!!! " zakřičím, ale asi mě neslyší. "Neopouštěj mě Ayame!!!!" začnu křičet, když se ani po tom neotočí, tak se za ním rozutíkám. Ale čím rychleji běžím, tím více se mi zdá Ayame vzdálený. "Ayame!!!" zkusím to znova. Najednou se zastaví a podívá se na mě. Usměji se se slzami v očích. "Ayame, myslel jsem si, že mě opouštíš." řekl jsema chtěl jsem ho obejmout, ale zastavil mě. "Co- co se děje Ayame?" řeknu plačtivě.
"Promiň Yuki, ale odcházím." Pustími mi ruce a chystá se odejít.
"Ayame ne!!!" zakřičím z plných plic.
"Sbohem Yuki." řekne a odejde a nakonec zmizí úplně.
"Ayame ne!!! Já tě miluji, neopouštěj mě!" zakřičím do prázdna.

Najednou se probudím uprostřed noci se slzami v očích. Rychle se podívám vedle sebe, když tam spatřím prázdné místo začnu vzlykat.
"Yuki, co se děje!" Ve dveřích se objeví Ayame. Rychle si ke mně sedne a konejší mě.
"Já-já měl jsem noční můru." řeknu smutně.
"Neboj se, už je to dobrý jsem s tebou." řekni mi Ayame a obejme mě.
"Děkuji." Po chvilce, co se konečně uklidním, si i se mnou Ayame lehne. Přehodí přes nás deku a já se schovám v jeho hřejivé náruči, cítím jak mě Ayame zlehka políbí do vlasů a hladí mě po zádech. Po chvilce díky Ayamemu konečně usnu poklidným spánkem.

Kamisawa Ayame:
Druhý den se probudím v posteli sám. Podívám se kolik je hodin, a když zjistím, že je pomalu dvanáct, rychle se zvednu a zamířím do koupelny. Pustím si horkou sprchu a nechám po sobě stékat vodu, což je tak uklidňující. Mohl jsem přemýšlet o všech problémech bez toho, aniž bych se rozčiloval. Miluju to, je to, jako když se vznáším do nebes, uvolňující. Po sprše se vydám do kuchyně, odkud slyším Yukiho, jeho mámu a cizí hlasy. Chvíli psolouchám, aniž bych se ukázal.
"Vím, jak to pro vás musí být těžké, ale věřte mi, že Ayame není připravený odjet do Ameriky." řekla jeho máma.
"Nechápete nás, my jsme ho milovali, hned, co se narodil, ale asi tři dny na to nám ho ukradli." řekla cizí žena a rozbečela se.
"Ale nemůžete ho vzít! Protože je náš!" protestoval Yuki.
"Yuki, uklidni se. Prosím vás, ta žena Ayameho předtím týrala a on se zrovna nastěhoval k nám, snažte se ho pochopit." kladla důraz na to "ho".
Odhodlal jsem se vyjít zpoza rohu a kouknul na neznámé. Žena ihned vstala a přitiskla si dlaň na svou hruď.
"Ayame!" řekla nadšeně a objala mě, a já jsem na ni nechápavě koukal . "Tolik jsi vyrostl. Promiň, já jsem tvoje matka, skutečná matka. A tohle je tvůj otec." ukázala na muže, co stál vedle ní. Pořád jsem na ně nechápavě koukal a nic neřekl.
"Vidíte? Jak říkám, on si nemůže zvyknout hned na všechno, musíte mu dát čas, ale ať se sám rozhodne." řekla Yukiho máma. Moje matka mě chytla za ramena a podívala se mi do očí.
"Ayame, hned zítra ráno nám letí letadlo do Ameriky, bude se ti tam líbit, je tam plno krás-" přerušil jsem její iluze o mé návštěvě Ameriky.
"Promiňte, za prvé jsme se teprve poznali, takže ani nevím, jestli vám můžu věřit. Za druhé, nechci nikam jet, protože můj domov je tady, a za třetí... už mám rodinu." ta poslední věta ji šokovala. Nevěřím jí? Ano. Možná testy DNA dokazují, že je moje pravá máma, ale nijak mě k ní nic nesvazuje, necítím k ní lásku jako k matce.
"Ale Ayame, ty jsi skutečně náš a my máme právo si tě odvézt." řekl muž chladně, ale v jeho očích bylo znát, že je rád.
"Ne!" zakřičel Yuki a objal mou ruku. "Je náš! Necháme si ho! Zůstane tady! Já jsem jeho nová rodina, protože já ho miluju-!" zakryl si pusu a s červenými tvářemi se mu do očí nahrnuly slzy. Všichni byli šokovaní, až na jeho mámu, ta se po chvilce usmála a se sepjatýma rukama si stoupla.
"Tak sis přeci jen někoho našel. To jsem ráda." Ayame se začervenal a sklopil hlavu.
"Vy jste ráda?! Vy přijmete, že váš syn je gay?!" začala křičet moje matka. "Co když udělá gaye i z Ayameho?! Rozhodla jsem se! Odjíždíme ihned!" vzala mou ruku za zápěstí a chtěla mě odvíst, ale já se jí vytrhl.
"Ne. Chci tu zůstat," udělal jsem několik kroků zpátky k Yukimu a propletl naše prsty. "s osobou, kterou miluju." to ji dorazilo ještě víc.
"No to- to je skandální! Tak váš syn udělal tohle mému synovi a vy na to nic neřeknete?! Co jste to za matku?!" osopila se na paní Hachiro.
"Neobvyňujte ji ani Yukiho! To, že se mi líbí stejné pohlaví jsem zjistil asi před třemi lety! Nemůže za to ani Yuki ani jeho máma!" trochu jsem lhal, ale to jsem tenkrát netušil, že Moonlight je Yuki. "Nikam s vámi nepojedu! Hotovo, tečka, konec!" cítil jsem, jak mi Yuki stiskl ruku pevněji. Moje matka neměla slov.
"Drahý, co na to řekneš ty?" řekla a podívala se na jejího muže a doufala, že on mi taky udělá přednášku. Ten ke mně přistoupil, chytl mě a Yukiho za rameno a s povzdechem začal.
"Tak jste to slyšeli. Ayame, tvoje matka si nepřeje, abys tu dál zůstával s tímhle chlapcem..."
"Tak tak!" vložila se do debaty zase ona.
"Nemůžeš si vybrat, do koho se zamiluješ, můžeš jen poslouchat své srdce. A já vím, že ty jsi odhodlaný zůstat s tímto chlapcem napořád... a já to budu respektovat." všichni jsme byli opět a zase šokovaní, až na Yukiho mámu, která se po celou tu dobu usmívala.
"Drahý...?" nechápala moje matka.
"Marise, přestaň jim bránit, vždyť jsou normální pár!" řekl jí. "Copak nechceš pro našeho syna jen to dobré? Myslíš, že kdybychom mu vzali jeho lásku, měl by nás rád?"
Tak jsem se dozvěděl jméno mé matky. Trochu o tom smutně popřemýšlela a nakonec k nám přistoupila.
"Chci být dobrá matka... a teď ze mě je i tchýně, takže... odpustíme mi to vy dva?" omluvila se a já ji objal.
"Díky."
"Ale ať vás nenachytám spolu v posteli! Jako... sex mít můžete, ale ne přede mnou, jasný?" řekla už ze srandy. Byl jsem rád, že nás chápe, zato Yuki zčervenal, div nevybouchl stydlivostí.
"Je ti dobře?" zeptal jsem se ho a on omdlel přímo do mé náruče. To jsem viděl jen ve filmech, že někdo omdlí studem, musím se zasmát.


Hachiro Yuki:
Nevím co se stalo najednou tma. Když se probudím ležím v mém a Ayameho pokoji. Opatrně se zvednu do sedu a snažím se si vzpomenout, co se to vlastně všechno seběhlo, přičemž si mnu spánky, když v tom se v pokoji objeví Ayame.
"Už jsi vzhůru?" zeptá se pobaveně a já si najednou vzpomenu co se stalo, jak jsem omdlel. Nejednou se mi zdá, že vypadám jak rajče. Ayame si toho všimne a začne se hlasitě smát, div se neválí po zemi.
"Přestaň se smát !" křiknu po něm, ale on mě vůbec nevnímá. Ještě víc se naštvu a tak nafouknu tváře a otočím se Ayamemu zády.
"Ale no tak Yuki." řekne Ayame a jde směrem ke mně, ale toho já si nevšimnu a tak když ucítím, že si někdo sedá na postel, tak sebou znatelně cuknu. To Ayamemu nedá a začne se znovu smát. To mě ještě víc naštve a ještě víc se nafouknu.
"Za to nenapíši další díl té povídky.." řeknu uraženě.
"Ale no tak Yuki." řekne prosebně Ayame. Vím totiž, že je zvědavý co bude v dalším díle, a tak je to pro něj muka, když nenapíši další díl.
"Říkám že nic nenapíšu a tečka." řeknu rázně.
"To mám zítra odjet do Ameriky?" zeptá se a je při té jeho větě sebou trhnu a prudce se otočím k Ayamemu.
"Ne, ne, já to klidně napíšu ještě dneska, ale nikam nepojedeš, slibuješ?" zeptám se ho s vážným výrazem a dívám se mu zpříma do očí.
"Tak domluveno, ty napíšeš dneska další díl a já zítra a nikdy nikam nepojedu." Usměju se na Ayameho a přikývnu.

"Domluveno." řeknu si spíše pro sebe a zvedám se z postele, abych si mohl vzít počítač a něco napsat. Vezmu počítač a sednu si zpátky vedle Ayameho na postel. Asi po deseti minutách je Ayame docela dost unavený a tak si položí hlavu ke mně do klína a usne. Vzpomenu si, když tohle udělal poprvě, je vždycky tak strašně moc roztomilý. Ještě chvíli se na Ayameho zasněně dívám, ale naštěstí se konečně proberu z transu a začnu psát další díl. Když mám konečně napsáno pět stránek, tak si opatrně položím počítač na noční stolek vedle postele, tak abych nevzbudil Ayameho. Potom vezme opatrně Ayameho a posunu mu hlavu na polštář do mé postele, nechce se mi ho budit a vyhánět, aby si šel lehnout do své postele a odnést bych rozhodně nedokázal, protože jsem o něco drobnější. Zhasnu lampičku a lehnu na bok čelem k Ayamemu. Zasněně se na něj dívám a neodolám a začnu ho hladit po tvářích a vískat ve vlasech. Když sebou Ayame zavrtí rychle se otočím a dělám, že spím. Jenom doufám, že jsem ho nevzbudil. Řeknu si a snažím se usnout.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jsi holka nebo kluk? ^^

kluk
holka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama