Love story 4/8

31. října 2014 v 16:35 | Anabet/ Mincy-chan |  Postavy vymyšlené autorkou
4.díl Hachiro Yuki: Byl jsem moc rád, že se Ayame nastěhuje k nám už dneska. Škola už konečně končila a tak jsme se nejdřív stavili u Ayameho vyzvednout zbytek kufrů a nastěhovat je ke mně do pokoje. Mamka nám taky pomohla, za což jsem byl rád. V pokoji jsem měl dvě skříně, takže to vyhovovalo, protože jedna byla celá prázdná a tak si tam Ayame mohl dát v klidu všechny svoje věci. Když jsme všechno vybalili, tak jsme si oddechli, bylo to docela vyčerpávající. "Tak já jdu do práce kluci, buďte opatrní a nedělejte blbosti." "Máš dneska noční?" zeptám se. "Ano, ale už musím jít. Chovej se tu jako doma Ayame. Doufám že se ti tu bude líbit a jestli ti to nebude vadit, byla bych ráda, abys mi tykal, ale jestli chceš tak mi vyhovuje i oslovaní mami." "Mockrát děkuji." řekne Ayame vděčně. Když mamka odejde, tak Ayamemu ukážu celý dům, aby se tu mohl orientovat. "Půjdu se osprchovat." "Jasně."odpoví Ayame a jde do pokoje. Nevím proč, ale mám chuť se mu vyznat, nevím kde se ve mně vzala ta odvaha, ale rozhodně toho hodlám využít. "Ayame já tě mil-" nedokončím větu, protože mě někdo vyruší a ten někdo je máma. "Yuki zapomněla jsem si na stole papíry do práce prosím doneseš mi je!" "Jasně!" křiknu naprosto naštvaně, nic horšího se snad stát nemohlo. Už jsem mu to konečně málem řekl, ale máma si prostě zrovna teď musí říct, že něco potřebuje. Podám mámě s vražedným pohledem papíry a jdu do sprchy. Vysleču se a pustím na sebe proud vlažné vody a snažím se uklidnit, matka mě teď pořádně nasrala. Když vyjdu z vany, uvědomím si, že jsem si zapomněl pyžamo v pokoji. Do pokoje vejdu jenom s ručníkem kolem pasu, když však na sobě ucítím Ayameho pohled zčervenám, tak že bych mohl konkurovat v soutěži, kdo je víc červenější: Já versus jahoda. Raději se otočím k posteli a začnu hledat pyžamo. Kamisawa Ayame: Měl jsem pocit, že jsem něco zaslechl po tom, co mi řekl, že jde do sprchy. Rozvalil jsem se na novou postel. Ještě nikdy jsem se necítil doma víc, jak tady. Do pokoje přijde Yuki, že si zapomněl pyžamo. Zírám na něj, jak na panenku Marii. Brzy si však všimnu, že se kvůli tomu červená, což udělám taky a rychle odvedu zrak jinam. Sakra, má tak hezký tělo! Zavřu oči, aby mě to pořád nepokoušelo dívat se na něj. Když jsem byl osprchovaný i já, zalezli jsme do postele a ještě si povídali. "Yuki, jak jsi přišel na tn blog? Random přes google jako já? Nebo ti to někdo dopoučil?" zasmál jsem se. "No- já- přes google." zasmál se taky, ale o něco nervózněji. Proč musí mít pořád nějaká tajemství? Už mě to štve. "Chováš se divně. Víš, je tu něco, co bych ti měl říct." zhluboka jsem se nadechl. "Jak jsem začal číst takovéto povídky, se ze mě stal gay." čekal jsem, že začne vyšilovat a už nebude chtít, abych s ním bydlel. Yuki se na mě otočil. Byla tma, takže jsem mu neviděl do tváře, ale určitě byl překvapený. "Ne-nemyslím, že bych byl do tebe zamilovaný, nebo něco... jen chci, abys to věděl." rychle jsem se otočil ke zdi. "Dobrou." "Nejsi sám, Ayame. Taky to se mnou začalo něco dělat. Dobrou." Něco dělat? To jakože je taky gay? Takže bych měl šanci! S touto milou představou jsem usnul. "Ayame, Ayame..." vzbudil mě uprostřed noci Yuki. "Co se děje?" vylekal mě. "Víš, nemůžu usnout, musím ti to říct." sevřel ruce v pěst a svěsil hlavu dolů. "Já- já-" bylo ticho a já byl vážně ospalý. "Řekneš mi to zítra, ano?" trochu smutně se na mě podíval a přikývl. Zalehl do postele a myslím, že usnul. Ráno mě probudil jeho budík. Jak já nesnáším ranní vstávání, ale když bydlím u Yukiho doma, je to něco jiného. Těším se do školy, snad poprvé v životě. Hachiro Yuki: Natáhnu ruku k nočnímu stolku a vypnu budík. Dneska je středa, takže máme jen čtyři hodiny, protože je naše učitelka nachlazená. Normálně by se mi do školy nechtělo a ještě chvilku bych ležel, ale když se otočím a spatřím Ayameho, že už je vzhůru, tak rychle vstanu. "Dobré ráno, Ayame" řeknu mile a přidám k tomu úsměv. "Dobré ráno, Yuki" odpoví mi stejně mile Ayame a zívne si. Asi se mu taky nechce moc vstávat. "Kluci! Rychle vstávat mám pro vás nachystanou snídani a žádné odmlouvání!" křikne po nás máma nekompromistně. "Jasně mami, vždyť už vstáváme!" zavolám na mamku otráveně. Pak si vzpomenu, co jsem v noci chtěl Ayamemu říct. Cítím, jak se mi do tváří hrne červeň, nechci aby mě tak Ayame viděl a proto se rychle otočím. "Yuki?" "Hm?" odpovím mu, ale zůstám pořád otočený. "Co jsi mi to chtěl v noci říct?" zeptá se mě. Myslím, že jsem ještě víc zčervenal a tak se raději, ani po této otázce na Ayameho neotočím. "No..." odmlčím se. "No?" zopakuje po mě Ayame zvědavě. "Promiň, že jsem tě v noci vzbudil." řeknu a ignoruji předchozí otázku. "To neřeš, ale co si mi chtěl říct?" zeptá se mě znovu Ayame. On je vážně neodbytný. Povzdechnu si a snažím se vymyslet nějakou výmluvu. Ne že bych mu to nechtěl říct, spíš bych mu to chtěl říct do očí, aby mi věřil, ale zrovna v tuto chvíli jsem snad červenější než rajče a tak se na něj vážně nemůžu otočit. "Musím se jít převlíct jo, dořešíme to později?" řeknu, popadnu oblečení a mířím se převlíct do koupelny. V koupelně se pro jistotu zamknu. Svezu se po studených kachličkách. Jsem vážně zoufalý, vůbec nevím jak mu to mám říct a už vůbec nevím jak bude reagovat. "Ayame jsi v pořádku?" zeptá se mě máma. "Jasně, proč?" zeptám se, protože nevím proč bych neměl být v pořádku. "Ayame říka, že ses ráno choval trochu divně a navíc se v koupelně nikdy nezamykáš." "Neboj, jsem v pořádku." řeknu ji s jistotou v hlase. Když máma odejde rychle se převleču, vyčistím si zuby, opláchnu si obličej a mířím do pokoje. Ayame je už taky převlečený. "Koupelna je volná." řeknu a poskládám si pyžamo na posteli. "Už jsem byl v koupelně dole." řekne mi a usměje se. "Aha, tak máma nám jinak už nachystala snídani, tak jestli chceš tak na mě nečekej a jdi se najíst." "Ne to je v pořádku počkám na tebe." řekne rozhodně a pozoruje mě jak skládám pyžamo. "Jak chceš, jenom rychle poskládám pyžamo." Když mám pyžamo složeno, otočím se na Ayameho. "Tak jdeme na snídani?" zeptám se ho, ale vůbec nereaguje. "Halo, Ayame!" křiknu po něm, ale nic, pořád sedí a dívá se na mě. Až když mu zamávám rukou před obličejem, konečně se probere. Kamisawa Ayame: "Co?" trhnu sebou. "Snídaně." pozvedne obočí Yuki a já se trochu začervenám. "Jo, jasně." zareaguju a sejdeme do kuchyně, kde se nasnídáme a vyrazíme do školy. "Vážně, cos mi to chtěl říct?" zase se ho zeptám a on zčervená. "To není nic důležitýho. Stejně jsem na to zapomněl." otočí hlavu na druhou stranu. Taky mu chci něco říct. Možná jsem nejsilnější a největší postrach ze školy, ale na něco takového se nezmůžu. O přestávce mi řekne, že musí na záchod, ale já mám špatný pocit, proto ho tajně sleduju. Když zaleze na záchody, vleze za ním i pár těch šikanérských kreténů a mě dojde, co se bude dít. Rychle běžím za nimi, abych předešel tomu nejhoršímu. Jakmile přijdu dovnitř, vidím, jak parta kluků je kolem něj a jeden z nich drží jeho sešit. Yuki vypadá vystrašeně a celkově psychicky v háji. "To, co píšeš, je totální sračka!" a začne ho tím sešitem mlátit. Yuki se přikrčí a z očí mu tečou slzy. "Přestaňte!" zakřičím na ně. Hned, jak mě spatří se trochu leknou, ale snaží se být "odvážní". "Hele, kdopak nám to přišel? Náš školní problema-" než to dořekl, přiletěla mu jednu do nosu a dalším dvěma klukům taky, ten poslední stačil utéct. Yuki se na mě vyděšeně podíval. Přišel jsem k němu a chtěl mu pomoct vstát, ale on se snažil dostat se ode mě co nejdál. "Neubližuj mi! Prosím..." zaškemrá a já si uvědomím, že vždycky, když jsem někoho mlátil, tak to schytali i ostatní, nevinný lidé, i učitelé. Tohle mu musela ta drbna tenkrát říct, proto se mě bojí. Sehnu se k němu a on se snaží bránit rukama, ale já mu je chytnu a obejmu ho. Slzy mu přestanou téct. "Tobě neublížím." cítil jsem jeho ruce na mých zádech. Odtáhl jsem se a usmál se na něj. "No, musíme zpátky do třídy." vzal jsem jeho skoro zničený sešit a uviděl, co píše: "Nedokázal si připustit, že ho miluje. Opláchl si obličej, a když na něj jen pomyslel, zčervenal." To jsou přece...! "Ty jsi... Moonlight, že?" zeptám se. Yuki se na mě překvapeně podívá a pak zase sklopí hlavu. Hachiro Yuki: Nevím co mu mám odpovědět. Vím, že mi říkal, že to čte, ale i tak se bojím jak bude reagovat. "Jo, jsem." řeknu po chvilce ticha. "To je neuvěřitelný." usměje se na mě. Vůbec ho nechápu. "Co je na tom tak neuvěřitelného?" zeptám se ho udiveně. "Miluji všechny tvoje povídky, vždycky jsem chtěl poznat Moonlighta a moje přání se mi splnilo." odpoví mi nadšeně, což mě velmi překvapí. "Vážně?" zeptám se pro jistotu. "Vážně." řekne mi. "Nejsi zklamaný?" "Proč?" "No, že jsem to já?" zeptám se nejistě. "Vůbec ne." řekne mi a usměje se na mě. "Děkuji, že jsi mě zachránil." řeknu a zčervenám. "Ale, není za co." "Ale je, jinak nevím, co by se se mnou ještě stalo, ale určitě nic dobrého, vážně ti moc děkuji." "Tak dobrá, ale musíme jít do třídy." "Dobrá." řeknu a snažím se vstát, ale moc mi to nejde. "Podej mi ruku." Chtěl jsem zaprotestovat, že to zvládnu sám, ale raději jsem svou poznámku spolknul a podal Ayamemu ruku. "Děkuji." řeknu vděčně a chci udělat krok, ale v tom mě zabolí noha a padám, ale ne na zem, ale na Ayameho. Ayame to nečekal a tak spadne i se mnou. Když otevřu oči ležím na Ayamem. Zčervenám. Sakra, zapomněl jsem, že mi ti kreténi vymkli kotník. Kamisawa Ayame: On na mě leží... asi se propadnu do země, jak je mi trapně, ale víc se zajímám o Yaukiho nohu. "Co máš s nohou?" zeptám se ho. "Vymknutý." odpoví mi a posadí se, přičemž mi tlačí na můj... Potichu zasténám. "Děje se něco Ayame?" všimne si toho. "Víš, tahle pozice je trochu..." Yuki zčervená ještě víc a sleze ze mě. "Pro-promiň, neuvědomil jsem si to." vstal jsem a vzal ho na záda. Došel jsem s ním na ošetřovnu, kde se na nás usmála sestřička. "Ale, Hachiro-kun, ty už jsi tu zase?" zeptá se ho a já ho posadím na postel. Yuki jí řekne všechno, co se stalo, teda až na naši "nehodu". Sestra mu nohu prohlídne. "Po škole už budeš v pořádku, jenom to teďka nenamáhej, ano?" usměje se a obváže mu ji. Vezmu Yukiho zpátky do třídy a omluvím nás u učitelky, že jdeme pozdě. Pár holek se zase o přestávce vydá za Yukim, jestli je v pořádku a takové. Štve mě, když se kolem něj motají. Zaslechnu, jak si povídají dvě holky. "Ayame-kun donesl Yukiho-kun na zádech, to je divný." "Jo, jestli ho zachránil před těma šikanérama, jak to že nezmlátil i Yukiho-kun? Že by se změnil?" Měli pravdu, možná, že jsem se dokázal ovládat. Po škole už může Yuki chodit sám, takže se nemusím namáhat. Ne, že by byl těžkej, ale aspoň na nás nebudou čumět lidi. Došli jsme domů, kde jsem hned zapl svůj notebook. "Ty hned po škole čteš?" zeptá se mě. "Jo. Už se těším, až vydá novou poví-" vzpomenu si, že on je Moonlight. Kleknu před něj na kolena a začnu škemrat "Proč máš dovolenou?" "Víš, proč jsi mě v pondělí nesl na ošetřovnu? Protože jsem na blogu strávil hodně času a zapomínal jsem i spát, proto. Musíš si počkat, psát začnu až v podnělí." trochu se začervenal. Udělal jsem na něj psí oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jsi holka nebo kluk? ^^

kluk
holka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama