Září 2014

Proč to nezkusit? 3/3

19. září 2014 v 21:52 | Anabet |  Shizuo x Izaya
Izaya:
Když jsem spatřím Shizua jak se skácí k zemi, tak se musím zasmát. Myslí si, že tímhle mě obelamutí? Najednou mě z myšlenek vytrhne pohled na Shizua, který pomalu, ale určitě zavírá oči, až je zavře úplně. Uchechtnu se, protože tohle na mě neplatí. No ale co, když si chce hrát tak proč ne? Pomalu k němu přejdu s nožíkem v ruce.
"Tak co Shizu-chan? Baví tě ta tvo-" nedokážu to doříct, protože pohled mi spadne na jeho hrudník, který se skoro vůbec nezvedá. Jako kdyby... nedýchal. "Sakra!" zakleju nahlas a kleknu s Shizuovi. Pohled mi sjede na jeho ránu na hlavě, ze které teče karmínová tekutina pro člověka hodně důležitá. Rychle mu podložím hlavu na mém klíně a vytáhnu mobil, abych mohl zavolat Celty, která by nás odvezla ke mně, jelikož já Shizua rozhodně neunesu a ještě k tomu by bylo divné, kdyby nesl Orihara Izaya svého zraněného rivala Heiwajima Shizuu k sobě domů přes půlku Ikebukura.
Za chvíli pro nás konečně přijede Celty a odveze nás ke mně. Ještě mi pomůže nějakým způsobem donést Shizua nahorů do pokoje.
"Uff, to byla dřina." řeknu a posadím se vedle postele na židli.
"Um, to jo." přikývne hlavou Celty a též se posadí.
"Nezavoláme raději Shinru?"
"Za chvíli."
"No, ale zajímalo by mě kdo mu to udělal." na to si Celty rychle stoupne a jde volat Shinrovi.
"Co se stalo?" zeptám se spíš sám sebe, ale raději to nějak nerozebírám.
Za chvíli konečně přijde Shinra.
"Tak co se sta-" chce se zeptat, ale jakmile spatří Shizua, tak se na nic nevyptává a raději se pustí do práce. Se Celty opustíme pokoj, aby měl soukromí a nezavazeli. Raději si sednu k počítači a dívám se na nové informace co se děje, přeci jenom jsem nejlepší informátor Orihara Izaya. Koutky úst mi cuknou v úsměv. No, ale raději se pustím do práce.


Asi o dvě hodiny později nám Shinra oznámí, že je v Shizuo v pořádku. Jsem docela zvědavý jak vypadá Shizuo v těch všech obvazech a tak se vydám do jeho pokoje. Opatrně otevřu dveře, abych ho nevzbudil kdyby náhodou spal. Přejdu k posteli kde leží jako... no, říká se jako hromádka neštěstí, ale myslím, že v jeho případě by bylo přesnější jako... eto... no jak to říct... hromádka obvazů. Avšak zpozorním když vidím jak pomalu otvírá oči.


Shizou:
Pomalu otvírám oči a první co spatřím je Izaya. Počkat Izaya? O-on-on mě jako zachránil?
"Tak jak se vede Shizu-chan?"
"Proč?" zeptám se a ignoruji jeho předešlou otázku.
"Eh? Co?"
"Proč jsi mě sakra zachránil?!"
"Ah, tak to myslíš, no víš, vlastně já nevím."
"Nevíš?"
"Nevím." řekne, ale já slyším tu jeho nejistotu v hlase.
"Lžeš."
"Nelžu Shizu-chan."
"Lžeš, poznám to. Takže proč?"
"Já nevím, to je jako bych se tě zeptal proč si mě nezabil předtím ty, když jsi měl tu možnost!"
"Protože... tě miluji." řeknu a sklopím pohled k zemi.
"Eh?!!!"


Izaya:
Tak počkat, co to řekl?!!!!! To přece není možné.
"Víš Shizu-chan, asi ses do té hlavy musel praštit pořádně." řeknu a usměji se.
"Myslím to vážně." řekne Shizuo rozhodně, až ve mně hrkne.
"Shizuo, vím že jsme rivalové, ale o takových věcech se nežertuje."
"Ale já to mysl-"
"Hele příjdu až ti bude líp." řeknu a otáčím se k odchodu, ale v tom mě Shizuo chytne a stáhne mě do postele. Než se stačím vzpamatovat obkročmo si na mě sedne.
"Shizu-chan?! Co-co to děláš?" řeknu rázně.
"Chci abys mi věřil." pošeptá mi do ouška.
"Shizu-chan já ti prostě nevěřím a přestaň s tímhle divadýlkem." řeknu a snažím se ze sebe Shizua zetřást, ale ten ne a ne se hnout. Sakra kolik toho mlíka dneska vypil, že má takovou sílu? Zeptám se sám sebe, ale jeho další čin mě velmi překvapí. Najednou se mi přisaje na rty a snaží se mi dobýt do úst. Snažím se ho, alespoň odstrčit, ale není mi to platné, avšak ústa mám pevně sevřená.


Shizuo:
Snažím se ho políbit, ale ústa má pevně sevřená, když v tom mě něco napadne. Jednou rukou mu chytím obě ruce nad hlavou a druhou se mu dostanu pod tričko, kde začnu mnout jednu jeho bradavku. Izaya to nevydrží a zasténá a přesně toho využiji a vniknu mu jazykem do úst. Teď už se mému mrštnému jazyku nemůže bránit. Až když mi dojde kyslík, tak se od jeho úst odtrhnu.


Izaya:
Konečně se odtrhne od mých rtů a já se můžu nadechnout. Nemůžu tomu uvěřit, že by mě opravdu miloval?
"Shizu.chan, já nevím co říct. Víš já si nejsem jistý, jestli to se mnou myslíš vážně." řeknu a natočím hlavu na bok.
"Podívej se mi do očí." řekne a rukou mě chytne za bradu a tím mě donutí se mu podívat přímo do očí.
"Shizu-chan co to-"
"Miluji tě." řekne a já nejsem schopen slova. V jeho očích vidím tu jistotu jak to říká.
"Shizu-chan já-" když vidí, že vahám sleze ze mě a lehne si vedle mě na bok.
"Já to chápu, prostě stačí říct, že mě nemiluješ, vždyť to bylo stejně jasné." V tom ho obejmu zezadu a do ouška mu pošeptám.
"A to řekl kdo?". Překvapeně se na mě otočí a potom mě nakonec obejme. Já se mu v náruči nakonec schovám. Nevím jak to popsat, ale cítím se v bezpečí, když mě takhle objímá, má tak hřejivou náruč.
"Takže..." řekne nejistě.
"Co se děje zamumlám."
"Budeš se mnou chodit?" zeptá se mě a já jen přikyvuji.

A tak začíná můj nový život s Heiwajimou Shizuem mým bývalým rivalem a současným milencem. Nevím zda k němu chovám tak silné city jako on ke mně, ale přece jenom... Proč to nezkusit? Přeci jenom jsem Orihara Izaya a lidi přímo miluji.

Proč to nezkusit? 2/3

18. září 2014 v 20:48 | Anabet |  Shizuo x Izaya
Shizuo:
Povzdechnu si. Vím co tím myslela. Ani já nevím co se to se mnou děje, nevím proč, ale najednou k Izayovi necítím nenávist, ale něco jiného, něco... pro mě neznámého. Opatrně se postavím a z kapsy vytáhnu látkový obrousek, který si přiložím k ráně na hlavě. Hned se celý zbarví do čistě karmínové barvy.
"Sakra, ale myslím, že to Celty přehnala, s tímhle budu muset k doktorovi. Krvácí to čím dál víc." řeknu si sám pro sebe a vydám se k nejbližší nemocnici. Ale co se nestane. Najednou před sebou uvidím na lavečce sedět toho zmetka. Tak počkat. Co se to děje? Je přímo přede mnou, ale nevím jak to říct já... cítím, že ho nedokážu... zabít. Zabít? Zarazím se nad posledním slovem. To je přece nesmysl, celý život ho chci zabít a teď to nebude jinak.
"Ah, ahoj Shizu-chan." řekne Izaya s tím jeho typickým úsměvem a v ruce se mu zaleskne malý nožík, avšak já prostě nemůžu... nevím proč, ale spíš mám chuť ho obejmout, než po něm hodit nějaký automat. Zařepu hlavou, ale to jsem neměl. Nesnesitelně mě zabolí rána na hlavě a zase se mi spustí krev. Začínám vidět trochu rozmazaně a najednou tma. Poslední co uvidím je Izaya. Ale něco není v pořádku, netváří se tak jako vždycky, jak to jenom popsat, že by se tvářil... starostlivě? To není možné, řeknu si a pomalu zavírám oči, vím že je to určitě, naposledy co mám otevřené oči. Vím, že mě Izaya určitě zabije, převe jenom je to jeho přání. Ale jsem neuvěřitelně šťastný, že poslední koho jsem viděl byl on. Nad tímhle se musím v duchu pousmát. Nakonec se mi oči zavřou úplně.

PS: Neboj Mincy to není konec, ještě nejspíš zítra doppíšu část třetí, jo a bude to shonen-ai :)
Vím, že je to krátké, ale mám horečku a stejně zítra musím do školy. No a jelokož mám horečku tak se cítím
docela slabá a ospalá. Takže si půjdu lehnout a slibuji, že zítra tady bude poslední část.

Proč to nezkusit? 1/3

17. září 2014 v 22:51 | Anabet |  Shizuo x Izaya
Tak tady mám první část povídky, která je věnovaná mé SB Mincy-chan. Moc se omlouvám pokračování bude co nejdřív.


Shizuo:
Krev se ve mně přímo vařila. Ten zmetek Izaya si jen tak uprostřed našeho boje odejde s tím, že si musí něco zařídit a prostě zmizí. Vážně mě totálně vytočil. Řeknu si a zapálím si cigaretu, ta jediná mě dokáže vždycky uklidnit.Sednu si na lavečku v parku a začnu pozoroval hvězdy a měsíc. "Zítra by měl být úplněk." řeknu do prázdna.
"Myslíš?" zeptá se mě někdo za mnou a já div nespadnu z lavečky. Pomalu se otočím, abych mohl zjistit, kdo mě zase ruší.
"Celty?"
"Promiň Shizuo nechtěla jsem tě vylekat, ale seděl jsi tady jako hromádka neštěstí."
"Aha." řeknu nezaujatě, ale přitom smutně.
"Stalo se něco?" zeptá se mě Celty a přisedne si ke mně na levačku uprostřed parku. Trhnu sebou, protože jsem myšlenkami někde jinde.
"Ne, proč?"
"Připadáš mi smutný."
"Eh?" vydám ze sebe s pozvednutým obočím. Já a smutný? To nikdy vždyť jsem Heiwajima Shizuo, nejsilnější muž v Japonsku a možná i v celém světě. Rozhodně nepřipadá v úvahu, že bych mohl být smutný, řeknu si v duchu. "To se ti jenom zdá Celty, vždyť jsem Heiwajima Shi-" nestihnu to dokončit, protože se Celty prudce posadí a chytí mě hrubě za lem košila a vytáhne mě na nohy, aby mi viděla do obličeje.
"Shizuo." odmlčí se.
"Celty co se děje?" zeptám se nejistě, ještě nikdy jsem jí neviděl, takhle naštvanou.
"Shizuo to že jsi silný neznamená, že nemáš žádně srdce, natož emoce, jsi jako každý jiný člověk s rozdílem, že máš obrovskou sílu."
"Já vím, ale na co mi to říkáš? Vůbec tě nechápu já-"
"Miluješ ho, že jo?"
"Eh???????????" tak teď jsem úplne mimo.
"Ano nebo ne?" zeptá se mě znova, ale já nejsem schopen slova. Já a někoho milovat, to jí už vážně přeskočilo?
"Vůbec nechápu o čem mluvíš Celty, co to s tebou sakra je?" zeptám se naštvaně.
"To by jsi mi mohl říct ty."
"Já ale nevím o čem nebo o kom mluvíš."
"Myslíš, že jsem si toho nevšinla? Chci ti jenom pomoct."
"Ale já-"
"Nedělej hloupého Shizuo, miluješ ho, že?"
"Koho prosím tě?" zeptám se vyjeveně.
"No přece Izayu."
"Ho? Jasně že ne, jak tě něco takového napadlo, vždyť se ho snažím každý den zabít, tak jak bych toho zmetka asi mohl milovat?"
"Vážně? Tak proč se poslední dobou držíš zpátky?"
"Zpátky? "
"Ano zpátky."
"A jak prosím tě?"
"Dneska si ho mohl klidně zabít, ale neudělal jsi to, proč?"
"Etoo..."
"No???"
"Já nevím, neměl jsem náladu." řeknu první co mě napadne.
"Tak náladu jo?" zeptá se mě Celty a hodí mě několik metrů dál, až narazím do kmene stromu a zpustím se mi z hlavy krev.
"Sakra Celty co to děláš?" zeptám se jí a snažím se setřít krev z čela, aby mi netekla do očí, ale moc se mi to nedaří, krev mi teče jako proud vody, vůbec nechápu kde se v Celty vzala taková síla.

"Prosím, je to pro tvoje dobro, urovnej si co k němu vlastně cítíš ." řekne a s těmito slovy zmizí stejně rychle jako se objevila.

Nešťastná láska

17. září 2014 v 22:36 | Anabet |  Postavy vymyšlené autorkou
Timi:
Zamiloval jsem se a měl bych být šťastný... ale jsem osamnělý, bohužel jsem se zamiloval nešťastně. Vím, že Jou není na kluky, vím to...ale... nedokáži si to přiznat. Miluji ho a nedokáži bez něj žít. Dívám se na měsíc, který se na obloze stříbrně leskne, po tváři mi steče slza. Nakonec to nevydržím a začnu tiše vzlykat.
"Ach Jou, kdyby si jen věděl..." řeknu plačtivě a znova se podívám na měsíc. Miluji měsíc stejně jako Jou, někdy jsme ho spolu, i pozorovali, vždy to byly ty nejkrásnější chvilky mého života. Ano, i malá chvilka strávená v jeho blízkosti pro mě znamenala hodně moc. Kéž bych ti mohl říct co pro mě znamenáš... Sklopím pohled k ruce, ve které svírám ostrý nůž. Pomalu si přiložím čepel k zápěstí a silně po ní přejedu, tak abych si přeřezal žíly. Totéž udělám i na druhé ruce a krev nechám volně téct. Cítím únavu. Naposledy se se slzami v očích podívám na měsíc.
"Miluji tě Jou." řeknu, zavřu oči a navěky se uložím do věčného spánku. Najednou začalo pršet, snad měsíc plakal, nad smutným příběhem chlapce.

Jou:
Ráno jsem si na sebe oblékl do celého černého oblečení a vydal se ke hřbitovu. Postavil jsem se k rakvi, kde spal věčným spánkem můj nejlepší kamarád. Když, farář dokončil proslov, počkal jsem až všichni odešli. Pomalu jsem přešel k rakvi a posadil se. Začalo hustě sněžit. Začala mi být zima, ale i tak jsem setrval na místě. Pomalu jsem posunul víko rakve, abych mohl naposledy vidět jeho tvář. Naklonil jsem se nad něj a dlouze ho políbil na studená rty.
"Ach Timi, kdybych ti jen mohl říct jak moc tě miluji." řekn smutně a vrátím víko na své původní místo, avšak neodcházím. Lehnu si vedle rakve a zavřu oči.



Druhý den se našel ve sněhu zahrabaný,mrtvý chlapec, ležící vedle rakve svého kamaráda. Chlapec umřel na zmrznutí.